Kompletní průvodce rostlinami
Prozkoumejte rostliny podle náročnosti, sezóny a dalších parametrů. Najděte svou ideální rostlinu.
Rostliny podle města
🗺️ Rostliny podle městaNalezeno 3681 rostlin
Zobrazeno 3061–3096 z 3681
Šťovík kadeřavý
Rumex crispus
Vytrvalá bylinná rostlina z čeledi rdesnovitých (Polygonaceae), původem z Evropy a západní Asie. Má hladké listy se zvlněnými a kadeřavými okraji, dlouhé 14–24 cm. Je běžná na narušených půdách a dobře snáší různé klimatické podmínky, mráz i sucho. Tvoří husté růžice a produkuje tisíce životaschopných semen na rostlinu, která mohou zůstat klíčivá více než 50 let.
Šťovík krvavý
Rumex sanguineus
Šťovík krvavý (Rumex sanguineus) je stálezelená vytrvalá bylina z čeledi rdesnovitých (Polygonaceae), pocházející z Evropy, jihozápadní Asie a severní Afriky. Je oblíbený pro své nápadné listy s hlubokými, krvavě červenými žilkami na tmavě zeleném podkladu, což vytváří dramatický dekorativní efekt v zahradách i na stolech. Rostlina tvoří kompaktní růžicovité trsy a daří se jí ve vlhké, dobře propustné půdě na plném slunci až v polostínu.
Kapradina kožovitá
Rumohra adiantiformis
Rumohra adiantiformis, běžně známá jako kapradina kožovitá, je robustní a vytrvalý druh ceněný pro své trojúhelníkové, kožovité, tmavě zelené listy. Je nesmírně oblíbená v květinářském průmyslu díky výjimečné trvanlivosti svých listů po naříznutí – v aranžmá zůstávají čerstvé po několik týdnů. V přírodě roste jak jako epifyt, tak na lesním podloží.
Metlice (rod)
Ruscus
Ruscus je rod nízce rostoucích stálezelených keřů z čeledi Asparagaceae, původem z Evropy, Středomoří a západní Asie. Jejich charakteristickým znakem jsou kladody — zploštělé stonky napodobující listy, na nichž vyrůstají jak květy, tak plody. Jasně červené bobule, které se objevují na podzim a v zimě, z nich činí oblíbené okrasné rostliny a materiál pro řezané větvičky. Nejznámějšími druhy jsou R. aculeatus (metlice ostnitá) a R. hypoglossum.
Listnatec jazykovitý
Ruscus hypoglossum
Ruscus hypoglossum, známý jako listnatec jazykovitý, je malý stálezelený keř z čeledi chřestovitých (Asparagaceae), pocházející z lesů jižní Evropy a Malé Asie. Na rozdíl od listnatce pichlavého (Ruscus aculeatus) postrádají jeho široká a lesklá fylokladia trny, díky čemuž je oblíbený jako půdopokryvná rostlina do stinných koutů zahrad.
Petarda rostlinná
Russelia equisetiformis
Russelia je vytrvalý keř, proslulý svými štíhlými, zelenými, kaskádovitě převisajícími větvemi připomínajícími koňský ocas nebo ohňostroj. Trubkovité květy, zpravidla v zářivých červených odstínech, jsou produkovány ve velkém množství a jsou velmi atraktivní pro kolibříky a motýly. Jde o mimořádně všestrannou rostlinu, výbornou do závěsných košů, na opěrné zdi nebo jako půdopokryvná rostlina na svazích.
Holubinka osmahlá
Russula adusta
Holubinka osmahlá je stopkovýtrusná houba, která vyniká svou barevnou proměnou. Zpočátku bělavý klobouk se mění na hnědošedý a v dospělosti až na černý. Jedná se o mykorhizní druh, který hraje klíčovou roli ve zdraví jehličnatých lesů, kde napomáhá výměně živin s kořeny stromů. Dužnina je tuhá, ale při požití může způsobit gastrointestinální potíže.
Routa vonná
Ruta angustifolia
Routa úzkolistá (Ruta angustifolia), známá jako routa, je aromatický vytrvalý polokeř z čeledi routovitých (Rutaceae), původem ze středomořské oblasti a dnes naturalizovaný ve velké části jihovýchodní Asie. Dorůstá výšky 40 až 100 cm, má tenké dřevnaté stonky a modrozelené, silně vykrajované listy, které po rozdrcení vydávají silný, štiplavý zápach. Malé, žluté a nepříjemně vonící květy se objevují od konce jara do léta. Rostlina má dlouhou historii použití v tradiční medicíně na horečku, koliky a jaterní problémy, ale všechny části jsou při požití toxické a míza může způsobit vážné popáleniny kůže při vystavení slunci.
Routa chalepská
Ruta chalepensis
Ruta chalepensis, lidově známá jako routa chalepská, je vytrvalý aromatický keř z čeledi routovitých (Rutaceae), pocházející ze Středomoří, severní Afriky a Blízkého východu. Má jemně členité šedozelené listy a drobné žluté květy, které vykvétají v létě. Je hojně pěstována ve středomořských zahradách a bylinkových záhonech. Rostlina obsahuje furanokumariny a alkaloidy, které jí dodávají silné léčivé vlastnosti, ale také značnou toxicitu – zejména fotosenzitivitu při doteku a vážné riziko při požití velkého množství. Kulturně je symbolem ochrany a očištění.
Routa
Ruta graveolens
Routa (Ruta graveolens) je vytrvalý keř známý svou silnou vůní a léčivými vlastnostmi. Má jemně dělené, šedozelené listy a drobné, krémové nebo nažloutlé květy, které se objevují v létě. Jde o odolnou rostlinu, která však vyžaduje pozornost kvůli své jedovatosti.
Cukrová třtina
Saccharum officinarum
Cukrová třtina (Saccharum officinarum) je velká vytrvalá tráva, původem z jihovýchodní Asie a Nové Guineje, pěstovaná po tisíciletí pro své šťavnaté stonky bohaté na sacharózu. Tvoří mohutné trsy s vzpřímenými, uzlovitými a vláknitými stonky, které mohou přesáhnout 4 až 6 metrů výšky, pokryté dlouhými, úzkými a ostrými listy. Je hlavním světovým zdrojem cukru a jednou z nejdůležitějších zemědělských plodin na planetě, používaná také k výrobě ethanolu, cachaçy, rapadury a melasy. Kvete pouze, když se dny zkracují, a produkuje stříbřité péřovité květenství zvané „šíp“.
Sageretie čajová
Sageretia theezans
Sageretie čajová (Sageretia theezans) je stálezelený keř z čeledi řešetlákovitých (Rhamnaceae), pocházející z jižní Číny. Patří mezi nejoblíbenější pokojové bonsaje vůbec, neboť kombinuje jemné, lesklé listy, atraktivní šupinatou, vícebarevnou kůru a načervenalé rašící vrcholky výhonů. Koncem léta se objevují nenápadná, krémově bílá květenství, z nichž dozrávají malé, jedlé modročerné peckovice. Ve své domovině dorůstá výšky 1 až 3 metry, jako bonsaj zůstává díky pravidelnému řezu výrazně menší.
Úrazník jednoletý
Sagina apetala
Sagina apetala je malá jednoletá nebo dvouletá bylinná rostlina tvořící nízké, husté trsy. Často se vyskytuje v městském prostředí, kde roste ve spárách chodníků, zdech a zhutněných písčitých půdách. Její listy jsou čárkovité a kvítky jsou drobné, obvykle nazelenalé a bez viditelných okvětních lístků, což rostlině dalo druhový název 'apetala'. Jde o neobyčejně odolnou a expanzivní rostlinu.
úrazník položený
Sagina procumbens
Sagina procumbens (úrazník položený) je vytrvalá, plazivá bylina z čeledi hvozdíkovité (Caryophyllaceae), původem z Evropy, západní a střední Asie a severozápadní Afriky. Vytváří husté, lysé, mechovité koberce díky lodyhám, které v uzlinách zakořeňují a rychle se tak vegetativně šíří. Listy jsou čárkovité, dlouhé 1–2 cm. Drobné, jednotlivé květy mají 4–5 kališních lístků a 4–5 malých bílých korunních lístků (někdy chybí) se 4 volnými bliznami. Rostlina mimořádně dobře snáší sešlapávání, proto se běžně vyskytuje v trávnících, spárách mezi dlažbou i ve vlhkých květináčích.
Africká fialka
Saintpaulia ionantha
Africká fialka je oblíbená kompaktní pokojová rostlina pocházející z horských mlžných lesů Tanzanie a Keni. Objevena v roce 1892 baronem Walterem von Saint Paulem, vyznačuje se sametovými tmavě zelenými listy a jemnými květy kvetoucími v odstínech fialové, modré, růžové, bílé a červené. Při správné péči mohou tyto půvabné rostliny žít až 50 let a kvést téměř po celý rok.
Slizorožec
Salicornia
Slizorožec (Salicornia) je rod jednoletých rostlin z čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae) s dužnatými stonky, přizpůsobených životu ve slané vodě. Jeho článkované, bezlisté, sukulentní výhonky jsou zelené, na podzim často zčervenají až zoranžoví. Roste na pobřežních slaných bažinách, zasolených půdách a březích slaných jezer, kde se téměř žádné jiné rostliny neuchytí. Mladé výhonky jsou známé jako „mořský chřest“ nebo „mořské fazole“ a jsou celosvětově vyhledávanou, křupavou a slanou zeleninou.
Vrba
Salix
Vrba (Salix) je rozsáhlý rod opadavých stromů a keřů z čeledi vrbovitých (Salicaceae), pocházející z celé severní polokoule. Nejznámější je pro půvabnou vrbu smuteční (Salix babylonica) s dlouhými, převislými větvemi sklánějícími se k vodě. Vrby mají po tisíciletí kulturní i medicínský význam. Kůra vrby bílé (Salix alba) obsahuje salicin, přírodní sloučeninu, která v roce 1897 inspirovala syntézu aspirinu. Vrbám se daří v blízkosti řek, jezer a mokřadů a patří k nejrychleji rostoucím stromům na světě.
Vrba křehká
Salix × fragilis
Salix × fragilis, vrba křehká, je rychle rostoucí opadavý strom pocházející z Eurasie, běžně se vyskytující podél řek, v mokřadech a na vlhkých půdách. Dosahuje výšky kolem 15 m a své jméno vděčí větvičkám, které se snadno lámou a zakořeňují tam, kam dopadnou.
Vrba bílá
Salix alba
Vrba bílá (Salix alba) je rychle rostoucí opadavý strom pocházející z Evropy, mírného pásma Asie a severní Afriky. Může dorůst výšky až 25 metrů a vyznačuje se kopinatými listy se stříbřitým nádechem, zejména na spodní straně. Daří se jí ve vlhkých půdách a v blízkosti vodních toků, což z ní činí oblíbenou volbu pro břehové porosty a kontrolu eroze.
Vrba babylonská
Salix babylonica
Vrba babylonská (Salix babylonica) je majestátní strom pocházející ze severní Číny, hojně pěstovaný po celém světě pro své gracilní, kaskádovitě převislé větve splývající až k zemi. Daří se jí zejména v blízkosti vody — u řek, jezer a rybníků — kde může dosáhnout svého plného potenciálu. Její ikonická silueta z ní činí jeden z nejrozpoznatelnějších okrasných stromů na světě.
vrba jíva
Salix caprea
Salix caprea, obecně známá jako vrba jíva nebo kočičková vrba, je robustní opadavý strom nebo velký keř původem z Evropy a západní Asie. Nejznámější je díky svým jemným, hedvábně šedým jehnědám, které vyrážejí časně na jaře a postupně žloutnou pylem, čímž poskytují zásadní časný zdroj nektaru pro včely a další opylovače. Listy jsou širší než u většiny ostatních vrb a na spodní straně mají plstnatý povrch.
Vrba japanská
Salix chaenomeloides
Salix chaenomeloides, známá také jako vrba japanská, je opadavý keř nebo malý strom z čeledi vrbovitých (Salicaceae), pocházející z Japonska, Koreje a Číny. Pěstuje se pro své nápadné, velké jehnědy (kočičky), které mají zpočátku stříbřitě růžovou barvu a postupem času tmavnou až do černa. Jehnědy se objevují koncem zimy a začátkem jara na lesklých, tmavě červených výhonech ještě před olistěním. Neznámějším kultivarem je 'Mt. Aso', který je vysoce ceněn v zahradách i v květinářství pro své dekorativní větve.
Vrba popelavá
Salix cinerea
Salix cinerea, vrba popelavá, je rychle se ujímající opadavý keř nebo malý strom původem z Evropy a západní Asie. Daří se jí ve vlhkých, špatně odvodněných půdách podél břehů řek, příkopů a močálů, kde brzy na jaře, ještě před olistěním, vytváří chlupaté šedavě žluté jehnědy. Její husté, plstnaté šedozelené olistění a tolerance k podmáčené půdě z ní činí cenný pionýrský druh pro obnovu mokřadů a klíčový zdroj nektaru pro včely v raném období.
Vrba jívová
Salix discolor
Salix discolor, obecně známá jako vrba jívová, je rychle rostoucí opadavý keř nebo malý strom původem ze Severní Ameriky. Je proslulá svými hedvábnými, perleťově šedými jehnědy, které se objevují na konci zimy ještě před rašením listů, a patří tak k prvním rostlinám ohlašujícím příchod jara. Daří se jí ve vlhkých až mokrých půdách a je ideální pro dešťové zahrady, břehy potoků a biotopy divoké přírody.
Vrba celokrajná
Salix integra
Salix integra (vrba celokrajná) je opadavý keř z čeledi vrbovitých (Salicaceae), pěstovaný především pro své okrasné listy spíše než pro nenápadné žluté jehnědy. Široce vysazovaný kultivar 'Hakuro-nishiki' (pestrolistá vrba) vytváří štíhlé, kopinaté listy, které jsou při rašení poseté růžovou, krémovou a zelenou barvou, v létě dozrávají do zelené a na podzim žloutnou. Roste rychle, je mrazuvzdorná a přizpůsobivá široké škále půd, včetně vlhkých nebo těžších stanovišť, kde mnoho jiných okrasných rostlin strádá.
Vrba japonská 'Hakuro Nishiki'
Salix integra 'Hakuro Nishiki'
Vrba japonská 'Hakuro Nishiki' (Salix integra) je okrasný listnatý keř z čeledi vrbovitých, známý svými mimořádně dekorativními, pestrými listy v odstínech růžové, bílé a zelené, které se nejintenzivněji vybarvují na mladých přírůstcích na jaře a začátkem léta. Na jaře se objevují drobné, neokrasné žlutozelené jehnědy. Rostlina je rychle rostoucí, často tvarovaná jako nízký keř nebo roubovaná na kmínku ve formě tzv. okrasného „lízátka“. S oblibou se používá v zahradách jako solitérní prvek nebo v kompozicích, zejména v blízkosti vody, jelikož dobře snáší vlhká stanoviště.
Vrba bobkolistá
Salix phylicifolia
Vrba bobkolistá (Salix phylicifolia) je odolný opadavý keř pocházející z boreálních a horských oblastí severní Evropy, včetně Skotska, Irska a Fennoskandinávie. Roste na březích potoků, v příkopech a na vlhkých horských terénech, obvykle v bazických vlhkých půdách, od hladiny moře až do nadmořské výšky přes 1 000 metrů. Keř dosahuje výšky 2,5 až 4 metry, má hustý a rozložitý habitus, hladké načervenalé mladé větve a tenké, tmavě zelené a lesklé listy s šedavou spodní stranou, které připomínají listy čajovníku, což dalo vzniknout jejímu lidovému názvu. Jako většina vrb je dvoudomá, se samčími a samičími jehnědami (květenstvími) na oddělených rostlinách; žluté samčí a nazelenalé samičí jehnědy se objevují na holých větvích brzy na jaře před vyrašením listů a jsou důležitým zdrojem nektaru pro opylovače na začátku sezóny. Její kůra je bohatá na salicin a další fenolické sloučeniny studované pro své antibakteriální, antivirové a antioxidační vlastnosti, čímž navazuje na dlouhou tradici využívání vrbové kůry v lidovém léčitelství k úlevě od bolesti a horečky.
Vrba nachová
Salix purpurea
Salix purpurea, vrba nachová, je rychle rostoucí opadavý keř pocházející z Evropy, severní Afriky a mírného pásu Asie. Vytváří husté houštiny štíhlých, purpurově zbarvených větví a úzkých šedozelených listů, které jsou na vrbu netradičně uspořádány téměř vstřícně. Purpurově červené jehnědy se objevují na holých větvích brzy na jaře ještě před vyrašením listů a při uvolňování pylu žloutnou. Dlouhodobě je ceněna košíkáři pro své ohebné a barevné proutí, v moderní krajinotvorbě je však stejně hodnotná pro kontrolu eroze podél břehů potoků a jako rychle rostoucí, nenáročný okrasný živý plot nebo zástěna.
Vrba košíkářská
Salix viminalis
Salix viminalis, běžně známá jako vrba košíkářská, je rychle rostoucí opadavý keř nebo malý strom pocházející z Evropy a západní či střední Asie. Po staletí je ceněna pro své dlouhé, pružné a nevětvené pruty, které jsou klasickým materiálem používaným v tradičním košíkářství a pletení z proutí. Dobře prospívá ve vlhkých a zamokřených půdách podél břehů řek a v mokřadech, kde vytváří husté porosty s úzkými, stříbřitými listy. Brzy na jaře se na ní objevují měkké, šedavé kočičky (jehnědy) ještě před vyrašením listů. Díky svému bujnému růstu a toleranci k radikálnímu řezu je oblíbenou volbou pro produkci biomasy, kontrolu eroze břehů a živé proutěné stavby v zahradách.
Salpichroa dobromyslolistá
Salpichroa origanifolia
Salpichroa origanifolia, lidově známá jako „kohoutí vajíčko“ nebo „camambú“, je vytrvalá oddenkatá bylina z čeledi lilkovitých (Solanaceae), pocházející z Jižní Ameriky – Argentiny, Uruguaye, Brazílie, Bolívie a Peru. Její popínavé a silně rozvětvené stonky mohou dosahovat délky až 3 metrů; listy jsou eliptické nebo vejčité a květy jsou malé, zvonkovité, bílé nebo bílo-zelené barvy. Koncem léta vytváří vejčité bobule o velikosti 10–15 mm, které dozrávají ze zelené do bílé nebo světle žluté barvy, mají sladkou chuť a jsou jedlé. Rostlina zplaněla v oblastech Evropy, Kalifornie a Tasmánie, kde je považována za invazní druh.
Slanobýl draselný
Salsola kali
Salsola kali, známá jako slanobýl draselný nebo ruský bodlák, je jednoletá halofytní rostlina z čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae). Roste v kulovitém a trnitém tvaru na písčitých plážích, dunách a zasolených půdách v pobřežních oblastech Evropy, severní Afriky a Asie, přičemž v Severní Americe se naturalizovala jako invazní plevel. Když na podzim vyschne, rostlina se oddělí od kořene a valí se hnaná větrem (efekt „tumbleweed“), čímž rozptyluje svá semena.
Šalvěj
Salvia
Šalvěj (Salvia) je jedním z největších rodů v čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), zahrnující přes 900 druhů pocházejících ze Středomoří, Ameriky a Asie. Rod zahrnuje kuchyňské byliny jako S. officinalis, nádherné okrasné druhy jako S. splendens (šalvěj zářivá) a odolné trvalky jako S. nemorosa (šalvěj hajní). Všechny druhy jsou aromatické, typicky s jemným nebo sametovým olistěním a trubkovitými květy, které jsou velmi přitažlivé pro opylovače.
Šalvěj levandulolistá
Salvia × lavandulacea
Šalvěj levandulolistá (Salvia × lavandulacea) je aromatický stálezelený polokeř z čeledi hluchavkovitých, úzce příbuzný šalvěji španělské (Salvia lavandulifolia). Má úzké, šedozelené, plstnaté listy s vůní připomínající rozmarýn a v létě vytváří klasy fialovomodrých květů. Je odolná vůči suchu, miluje slunce a prospívá v zahradách středomořského typu, na slunných terasách v nádobách i v bylinkových záhonech.
Šalvěj bílá
Salvia apiana
Salvia apiana, známá jako šalvěj bílá, je aromatický vytrvalý keř pocházející z pobřežního chaparralu jižní Kalifornie a severní Baja California. Tvoří zaoblený trs stříbřitých, sametových listů a koncem jara vytváří vysoké květní stonky s bílými až světle levandulovými květy. Šalvěj bílá je extrémně odolná vůči suchu a daří se jí v chudé, kamenité a dobře odvodněné půdě na plném slunci, po zakořenění potřebuje málo vody. Kromě své okrasné hodnoty je to jedna z kulturně nejvýznamnějších rostlin Kalifornie, pěstovaná a po generace používaná při ceremoniích domorodými národy, jako jsou Cahuilla, Kumeyaay, Chumash a Luiseno.
Šalvěj pomoučená
Salvia farinacea
Salvia farinacea, běžně známá jako šalvěj pomoučená nebo šalvěj modrá, je choulostivá trvalka pocházející z prérií a luk jižního a středního Texasu, Oklahomy a severovýchodního Mexika. Od pozdního jara do podzimu vytváří vysoké, elegantní klasy zářivě modrých až fialových květů, díky čemuž je oblíbenou rostlinou v zahradách pro opylovače. Rostlina je odolná vůči okusu zvěří, po zakořenění dobře snáší sucho a láká včely, motýly a kolibříky.
Řecká šalvěj
Salvia fruticosa
Salvia fruticosa, známá jako řecká šalvěj nebo třílaločná šalvěj, je aromatický stálezelený keř pocházející ze skalnatých svahů východního Středomoří: Řecka, Kréty, Turecka, Kypru a Levanty. Její stříbřité, třílaločné listy vydávají jemnější pryskyřičnou vůni než běžná šalvěj a její růžové až lila květní klasy lákají včely a motýly od pozdního jara do léta. Po staletí pěstovaná jako kulinářská bylina a tradiční lék, daří se jí v chudých, suchých a slunných půdách a vyžaduje velmi malou údržbu.
Najděte ideální rostlinu
Náš průvodce rostlinami vám pomůže najít ideální druhy pro vaši úroveň zkušeností a roční období.
Procházejte podle Obtížnosti, Ročního Období a Dalšího
Pomocí filtrů níže zúžíte tento katalog podle náročnosti péče, ročního období, prostředí nebo vyhledejte přímo podle názvu. Každý filtr vede na seznam přizpůsobený vašim podmínkám pěstování.